Cíle

Mnoho fotoaparátů (jedná zejména o digitální zrcadlovky) v současné době nabízí možnost zvolit záznam v barevném prostoru Adobe RGB nebo sRGB. Barev je, ve většině případů, dostatečné množství. V RGB modelu, ve 24 bitové barevné hloubce, je jich totiž 16777216. Pro naše oči docela dostačující počet barev! Nejčastěji se uvádí, že zdravé lidské oko rozpozná asi 10 milionů barev. Změna jasu daného pixelu bude vysvětlena v následujících obrázcíchh. Pokud by barev bylo málo, určitě by obliba digitální fotografie nebyla na té úrovni, na jaké je dnes.
U bitmapových obrázků, a těmi digitální fotografie jsou, každý obrazový bod (pixel) nese informaci o barvě. Barevné modely RGB, CMYK nebo HSB můžeme chápat jako různé metody číselného popisu barev v digitální fotografii (obecně v digitálním obraze). Barevný prostor je pak mutace barevného modelu - má specifický gamut (rozsah) barev.
K modelu RGB náleží například barevný prostor Adobe RGB a sRGB. Většina levnějších kompaktních fotoaparátů pořizuje snímky v prostoru sRGB, aniž to jejich uživatelé vědí. V tomto prostoru některé barvy chybí. Ale i další zařízení, např. monitor či skener mají svůj vlastní barevný prostor; mohou tedy reprodukovat barvy pouze v gamutu daného zařízení. Pokud si tedy fotografie, pořízené levnějšími kompakty, prohlížíme na „běžných“ monitorech, které zobrazují obrázky v sRGB prostoru, vůbec to nevadí. Naopak. A to se týká i fotografií, v jpg formátu, pořízených kvalitnějšími digitálními zrcadlovkami s nastaveným sRGB prostorem. U zrcadlovek můžeme alternativně pro pořizování fotografií zvolit prostor Adobe RGB. Je to zejména v případech, kdy počítáme s následným tiskem fotografií. U zrcadlovek a u kompaktů „vyšší třídy“, jako např. Canon G11, můžeme dále zvolit pořizování snímků ve „formátu“ raw, což je pro pořizování či vytváření HDR fotografií velmi důležité.
Pokud tedy váš digitální fotoaparát nabízí výběr prostorů, vyberte Adobe RGB v případě plánované následující úpravy fotky pro tisk v monografiích či dalších publikacích, kalendářích, apod. Jinak, např. při tvorbě webových galerií, prezentací zobrazovaných na monitorech či promítaných prostřednictvím data projektorů apod., použijte většinou sRGB. Výjimku mohou tvořit například případy, že máte pro zpracování a prezentaci k dispozici kvalitní monitor, schopný zobrazit barvy v prostoru RGB.
Abychom lépe porozuměli úpravám fotografií v grafickém editoru (Photoshop, Zoner Photo Studio, GIMP aj.), seznámíme se s modelem HSB (nebo si jej připomeneme). H je odstín, S je sytost, B je jas.
Odstín (H) se mění od 0 do 360. V obrázcích, níže uvedených, je to svislý sloupeček „duhových“ barev. Dříve se barvy často zobrazovaly v mezikruží; hodnoty se udávaly ve stupních. Hodnota odstínu H = 0 nebo H = 360, je barva červená. Všimněte si, že sloupeček začíná i končí červenou barvou. Hodnota S = 60 reprezentuje barvu žlutou, 120 je zelená (té se budeme věnovat později podrobněji), 180 je azurová, 240 pak modrá a 300 reprezentuje purpurovou barvu. Jedná se o základní, primární barvy modelů RGB a CMYK. Sytost si můžeme představit jako čistotu barvy (od čisté barvy k bílé; do barvy přimícháváme bílou). Při snižování jasu barva tmavne.; nulová hodnota jasu u jakékoli barvy je barva černá.
Na následujících obrázcích vidíme zelenou barvu s různými hodnotami jasu: 100, 50 a 25 (při plné sytosti) a dále pak tutéž barvu s jasem nastaveným na hodnoty 50 a 25 při plném jasu. Hodnoty sytosti a jasu můžeme chápat jako údaje v procentech. Všimněte si hodnot RGB u každého obrázku. Je vidět, že při změně jasu a zachování 100% sytosti se mění v RGB jen hodnota složky G (zelená). A sice z původních 255 na 128 a pak na 64. R a B se nemění! Pokud budeme, při 100% jasu, měnit hodnotu sytosti, budeme přimíchávat bílou barvu. S=50 znamená, že složky R i B budou mít hodnotu 127, pro S=25 bude R i B 191.

V prostoru Adobe RGB, s osmi bity na kanál, což je tzv. 24 bitová barevná hloubka, máme k dispozici asi 16 milionů barev. A to je pro „běžnou - normální“ fotografii dostatečný počet. Pokud však potřebujeme provádět složitější úpravy fotografie, jako je dodatečná úprava expozice, vyvážení bílé, úprava tonality, úprava ostrosti, kontrastu atd., je výhodné fotit ve formátu fotoaparátu raw, což je jakýsi digitální negativ - neupravený vyfotografovaný obraz. Dosud není tento „formát“ standardizován; jednotliví výrobci fotoaparátů mají svůj raw. Canon: cr2, Nikon: nef, Olympus: orf, Panasonic: raw. Dále pak i Pentax , Fujifilm, Sony, Samsung , Leica, Mamiya, Hasselblad atd.
Nesmíme však tyto formáty zaměňovat s formátem Photoshopu (Photoshop RAW).

Pokud používáme raw, musíme nejprve nastavit různé parametry a pak obrázek otevřít v nějakém editoru a následně uložit v nějakém bitmapovém formátu.
Při práci s rawem se dosud používá většinou 12 nebo 14 bitů na kanál. Fotografii editujeme v „16bitovém režimu na kanál“:

Obrázek 6
Některé aplikace, jako například GIMP, zatím nejsou schopny používat větší barevnou hloubku než osm bitů na kanál. Uvádí se, že to bude možné až od verze 3, která má být k dispozici koncem roku 2010.
Všimněte si prvních dvou záložek („Základní“ a „Tónová křivka“)

Obrázek 7
u dvou následujících obrázků, které umožňují nastavení parametrů převodu obrázku raw (v našem případě cr2) v Photoshopu (CS4). Všimněte si i toho, že je vždy uveden název použitého fotoaparátu a verze vestavěného programového modulu. V našem případě je to „Camera Raw 5.0 - Canon …“ Pokud bychom fotili Nikonem, bylo by tam uvedeno Nikon.

Obrázek 8

Obrázek 9
Při práci s rawem se v každém případě se nejprve seznamte s programovým vybavením od výrobce vašeho fotoaparátu. Např. Nikon Capture NX2 a Canon RAW Image Converter.
Nyní se budeme věnovat základnímu pojmu HDR fotografie. Je to dynamický rozsah. Velmi zjednodušeně řečeno rozumíme tím rozdíl mezi jasem nejjasnějšího a nejtmavšího místa ve fotografované scéně (ne na vlastní fotografii!). Pro úplnost uvedeme, že jas se udává v kandelách na metr čtvereční (cd/m2). Mluvíme-li o světelné hodnotě scény, používáme pojem Light Value (LV). Při fotografování nás zajímá Exposure Value (EV), expoziční stupeň. Tam již bereme v úvahu množství světla dopadajícího na snímač fotoaparátu. To je ovlivněno clonou a dobou expozice („rychlostí závěrky“). Při fotografování ještě volíme citlivost snímače (v jednotkách ISO). Expozici tedy tvoří, jak známo, clona, doba expozice a citlivost snímače. Na vzniklé fotografii jsou však, v některých případech, objekty ve stínu zcela černé a světlé objekty zcela bílé (vznikají tzv. přepaly). Tmavá místa jsou podexponovaná, světlá přeexponovaná. Je to dáno relativně malým dynamickým rozsahem digitálního snímače fotoaparátu, který není schopen zachytit dynamický rozsah kontrastní fotografované scény. Pokud bychom chtěli řešit otázku, zda danou scénu můžeme zachytit naším fotoaparátem, museli bychom použít v manuálním režimu bodové měření světla. Při zvolené cloně, která určí hloubku ostrosti, zaměříme na nejtmavší a pak na nejsvětlejší místo scény a získáme přitom nejdelší a pak nejkratší dobu expozice. Z těchto hodnot se dá usoudit, kolik snímků, a s jakým odstupňováním (v EV), se má pořídit. Většinou volíme jednodušší postup. Používáme plošné (maticové) měření a pořizujeme tři snímky (případně i více, pokud to fotoaparát dovolí) pomocí automatického expozičního bracketingu (AEB); často s krokem 1 EV nebo 2 EV.
A nyní musíme odpovědět na otázku, v jakých případech potřebujeme 16 bitů resp. 32 bitů na kanál (oproti původním, dosud nejvíce užívaným, 8 bitům na kanál). Je to, mimo jiné, právě tehdy, kdy se zajímáme o oblast HDR fotografie (HDRF). U těchto fotografií bychom pak již neměli najít zmíněná „přepálená místa“. Typická je fotografie interiéru s výhledem z okna, kdy má být správně zobrazen interiér i exteriér.

Všimněte si následující tabulky, která charakterizuje velikost souboru ve dvou formátech a různých barevných hloubkách.

Samotným převodem z jpg do psd (32 bitů na kanál) se samozřejmě kvalita vůbec nezlepší. Nezískáme automaticky HDR obraz, jak by se někdo mohl domnívat. Pokud máme k dispozici jen jednu fotografii a potřebuje provádět složitější úpravy a používáme Photoshop, má v tomto případě (na rozdíl od rawu) smysl uložení ve formátu psd, pouze s osmi bity na kanál. V režimu 32 bitů na kanál bychom (u verze CS4) neměli k dispozici například nástroj „křivky“. Jen „úrovně“, ale na druhé straně například „expozice“. U souborů v 32 bitovém režimu na kanál však dochází k velkému nárůstu velikosti. V našem případě devatenáctinásobnému.